V modlitbě prosíme Boha, ale blaho často hledáme jinde. Vidíme ho třeba ve finančním zajištění, v dobré práci či v dobrém jídle a pití. Pocit naplněnosti nemíváme při bohoslužbě, ale ve chvílích, kdy dosáhneme nějakého úspěchu. Rozdělujeme si svět na dva - jeden máme určen pro Boha a druhý pro sebe. Který z nich je asi tak větší...? A v této nešikovné nerovnováze se divíme, proč naše volání k Hospodinu zůstává nevyslyšeno. Vždyť ani verš z žalmu nezní: "Vše, oč požádáš, ti bude dáno, a pak hledej blaho (třeba i u Hospodina, když to půjde)." Důležité je nejdřív hledat své blaho v Hospodinu, stavět na něm - a pak nám vnitřní hlas v nás, patřící Duchu svatému, sám řekne, o co má žádat naše srdce.
Milosrdný Otče, odpusť nám naši malost v našich tužbách i potřebách.