Dnešní starozákonní přísloví odkazuje na tehdejší ritualizovanou formu dotazování se na Boží vůli - urím a tumím - dva velekněžské losy, jimiž dával Hospodin Izraeli najevo, jaká je v dané věci jeho vůle. Náš dnešní verš pak ukazuje na dvojí Boží svobodu, na dvojí milostivé jednání Ducha svatého: zaprvé, když se losuje opravdu poctivě, s modlitbou a s očekáváním Boží vůle, ta se skrze los opravdu vyjeví; zadruhé, Duch si vane, kam on sám chce, a svou vůli prosazuje a dává najevo mnoha jinými způsoby... Běda pak tomu, kdo by los falšoval a chtěl tak falšovat i Boží vůli! To je otázka i pro nás samotné: jednak dáváme-li Bohu v našem životě prostor ke svobodnému jednání; jednak zda se na Boží vůli v modlitbě opravdu dotazujeme; a nakonec - neomlouváme-li si některé své hříchy Boží vůlí.
Buď vůle tvá, věčný Pane, co ty sám chceš, ať se stane..