Na Enoše dolehly zlé časy. Celý život věrně sloužil jednomu pánu, který ho teď, když zestárl, propustil. Dětem již nemohl dávat tolik, co dřív, a tak byly jejich návštěvy stále vzácnější. Jeho žena, kterou celý život oblékal do krásných šatů a zdobil nádhernými šperky, se už na něj nedívala jako dřív. Jeho přátelé se někam vytratili. Byl skleslý. Srdce se mu v hrudi svíralo stále víc. To je konec, říkal si za nekonečných bezesných nocí. Z beznaděje jej vytrhla vzpomínka na Josefa, kterému bratři chtěli provést to nejhorší, co mohli, hodili jej do cisterny, prodali ho cizincům. Ale Hospodin vše změnil v požehnání, kterým byli nakonec zachráněni i ti, kteří se proti Josefovi prohřešili. Tehdy Enoš pochopil, že vše zlé může Nejvyšší změnit. Musí si s ním však o tom promluvit. A toho dne začal Enoš hledat Hospodina.
Pane, prosíme tě, nauč nás hledat u tebe pomoc ve chvílích našeho soužení. Obrať zlořečení v požehnání.