Zdrojem bezmoci a slabosti může být cokoliv. Nemoc, zrada, dlouhotrvající ponižování... Každopádně být na dně není nic, po čem bychom prahli, co bychom vyhledávali. Většinou nás takové situace dostihnou a přepadnou. Ani apoštol Pavel je nevyhledával - prostě přišly. Důležité však je, jak v této situaci zareagujeme. Můžeme naříkat, nadávat, utápět se v sebelítosti. Možná přijdou i "dobré rady" typu: "To přejde, mohlo by to být horší, neboj se, nic to není" a jiné. Ale můžeme také udělat krok k Bohu a svoji bezmoc a slabost přiznat. Biblická svědectví nám připomínají životní příběhy, v nichž Hospodin skutečně naplnil to, co zde Izajáš zmiňuje. Právě v těžké situaci si měl Boží lid připomínat, že Hospodin přes všechny okolnosti zůstal jejich Bohem, a proto mohou očekávat nové věci.
Prosím, Pane, pozvedni ty, kteří zeslábli a ztratili naději.