Mnohdy se doslova opíjíme svou svobodou. Co všechno můžeme, co všechno dokážeme, jak jsme mocní. Ale abychom postupovali odpovědně, je třeba, abychom si uvědomili limity své svobody. Že je třeba mít odpovědnost vůči Bohu, na to se během minulého století postupně zapomnělo, a následky se dostavily. Všechny ty hrůzy se děly a dějí jen proto, že člověk se začal cítit jako Bůh. Sebejistě, s pocitem nejvyššího arbitra posuzuje věci tohoto světa. Ale dává tuto svobodu Hospodin? Ne, nikoliv, pak by se naše nohy nepodvrtly, ale konali bychom na místě Božím. Tohle nedovedeme přijmout. A když jsme voláni, abychom všechny ty nesmysly opustili a navrátili se k Hospodinu, nemáme sílu vzpřímit se a jít. Napáchaná škoda odpovídá naší hrdosti a neochotě vyslechnout hlas, který přichází a je stále naléhavější.
Dej, Pane, abychom nesešli z cesty, kterou jdeme. A když není přímá, oprav naše kroky, dej se nám poznat!