Text na dnešní den ukazuje, jak je někdy práce s více překlady zajímavá. Zatímco v ekumenickém textu žalmu slyšíme o vzrůstajícím "neklidu", v kralickém znění čteme o "přemyšlování". Význam použitého hebrejského termínu sarapim je někde uprostřed - znamená "zneklidňující myšlenky". Neklidné a zneklidňující myšlenky v tomto světě nutně převažují nad myšlenkami uklidňujícími. Kdo začne přemýšlet, ten nemůže zůstat klidný! Naše "zeměboule" - to je něco jako ráj v troskách. Ráj - výsledek Boží konstrukce. Trosky - výsledek lidské destrukce. Jenže uprostřed vší lidské bídy se rozmáhá milost, útěcha a potěšení.
A neklidné je srdce naše, dokud nespočine v tobě, zní jeden z nejcitovanějších výroků církevního otce Augustina. Všechen neklid, všechen strach, všechna skepse mizí, když víme, že lidská destrukce nebude mít poslední slovo. Poslední slovo bude mít Bůh. Bůh a Pán, který byl, který jest a který přichází. On je naše veliká naděje, on nám dává pokoj, který rozpouští všechny naše obavy. Po časech destrukce přichází veliká rekonstrukce. Ba ještě více než rekonstrukce. Čekáme nové nebe a novou zemi, kde již nebude žádné zlo, žádné slzy, žádná bolest a žádný důvod pro neklidné myšlenky!
Pane, i v nás roste neklid. Ty nás však naplň útěchou a potěšením! Amen.