Zvláštní druh sobectví. Myslím, že existuje jakési křesťanské "sobectví", které snad ani sobectvím není. Myslet sám na sebe v oblasti osobního vztahu k Bohu. Pečovat o tento vztah, dát mu prioritu. Dělat to dokonce úzkostlivě, pilně či pečlivě (podle toho, z jakého překladu bible právě čteme). Tento příkaz patří k tomu poslednímu, co Jozue jako stařec stojící z Božího pověření v čele vyvoleného národa svému lidu říká. Po všech vojenských bojích, vítězstvích i prohrách, po usídlení v zaslíbené zemi a zabydlení se v domech, které Izraelci nestavěli, čeká každého muže, každou ženu ještě dlouhý doživotní zápas s nepřítelem ve vlastním nitru: s vlastní neposlušností, svévolí. I já mám v sobě tohoto nepřítele, kterému se daří zvlášť v době, kdy je pohoda.
Pane, pomoz mi dnes i zítra, abych tě miloval. Amen.