Neznáme den ani hodinu, kdy přijde Den Páně a nevíme přesně, kdy budeme vydávat počet ze svého díla a života. Chystáme-li se něco dělat, vytvořit, uskutečnit, žádáme Pána, aby tomu požehnal, v naději, že se dílo zdaří. A když se dílo nezdaří, někdy si myslíme nebo říkáme: Nebylo to požehnané. Ale Pán třeba žehná až na konci, není přece závislý na čase a jeho běhu. Někdy se naopak stane, že uděláme něco, co se nám zdá nepromyšlené, nevhodné, nemístné, ale pak najednou vidíme, že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Svět tomu říká 'šťastná náhoda' a Bůh ho nechává to říkat - chce zůstat ve skrytosti. Požehnání přichází až potom, co lidské ruce něco učiní, a Pán žehná až nakonec a tomu, čemu chce. To proto, abychom, ani bohabojně, nestřádali 'do svých pokladnic' dobrých skutků, ale uchovali si spásné napětí a naději plodící nejistotu nad tím, jak to s námi vlastně dopadne.
Bože, naše veškeré bohatství a požehnání je uloženo ve tvé pokladnici, kterou jednou otevřeš; ať tento závdavek a naděje pramenící z této naší víry jsou jediným zdrojem naší snahy o dobrý život a dobré dílo v tomto světě. Amen.