Člověk, zejména tzv. "člověk společenský", často dává na první dojem. Kdo má ve společnosti moc a prostředky, má se sám dobře a dokáže leccos ovlivnit. Styl života, ochranu či dokonce záchranu zdraví. Vypadá to tak, že "mocnáře" je třeba si vážit, náležitě ho ctít, ba dokonce uctívat. Pomoc od člověka však přichází a mizí jako prchavý ranní opar nad řekou. V určité chvíli je, ale když začne svítit slunce, rychle se vytratí.
Trvalá pomoc zatím přichází od toho, kdo nám dal život. Většinou tiše a nenápadně. Bůh promlouvá za doprovodu tichého vánku, nechává se slyšet ústy nemluvňat a kojenců. Uzdravuje, očišťuje a dává život tam, kde bychom to už ani s pomocí mocných a znalých tohoto světa nečekali.
Pane, prosím, pomoz, ať nespoléháme na mocného člověka, ale věříme v moc modlitby, kterou pronáší spravedlivý v tvých očích. Amen.