Jeden člověk, říkejme mu třeba Enoš, je právě ve velkém nebezpečí. Pronásledován, prchá do hor. Jeho nepřátelé jsou mu v patách a s nimi za ním kráčí smrt. Srdce se mu svírá v hrudi. Má strach. Je sám, kolem jen samé černé stíny a chlad. Chlad, který mrazí, vyčerpává. Mech vydává tiché vzdechy pod jeho nohama. Větvičky praskají. Kamínky křupou. Listí na stromech šelestí, jak si s ním pohrává vítr. Les mu začíná vyprávět starobylý příběh. Nebo to snad promluvil někdo jiný? Enoš slyší vyprávění o tom, jak v pradávných dobách David prchal před Saulem a před jeho vojskem. Ve své úzkosti volal k Bohu. Prosil jej o útočiště, o skalní příbytek. A Bůh jej vyslyšel. Enoš se zastavuje. Najednou již není na lesní cestě sám. Je tam s ním ten, který jej nikdy nenechá samotného. Enoš se na něj může obrátit s prosbou o pomoc, a to s jistotou, že jeho prosba bude vyslyšena.
Pane, prosíme tě, nauč nás u tebe hledat pomoc v našem soužení a útrapách, naplň nám srdce nadějí, že se ještě budeme radovat stejně jako ti, kteří s nadějí vystupovali na tvou horu, uchylovali se ke Skále Izraele. Amen.