Patriarcha Kovář označuje 51. žalm za nejvýznamnější z kajícných žalmů a konstatuje, že "je úchvatným výrazem pravdy". Kdo hledá pomoc v tísni, obrátí-li se k Bohu, "nalezne, co hledá". To je první předpoklad, že člověk je na správné straně barikády. I když obtěžkán hříchem, spěje k pokání, spěje k otevřenému a pokornému vyznání viny. To v plnosti dokumentuje i novozákonní text. "Proto ti pravím," říká Ježíš Šimonovi. Mohu být hodně ušpiněn svými hříchy, pokud však dospěji k poznání, že mi nezbývá než se ponořit do očistné vody, tj. tam, odkud ke mně doléhá Boží slovo, nic mi nebrání navrátit se k Bohu. Je to tak: komu se málo odpouští, málo miluje. A Ježíš odpouští opravdu hodně... Polský básník Lawrynowicz napsal: "To světu musíš říkat ne! / ano jen Bohu." Bůh mi odpustil, na mně je, abych jeho odpuštění přenášel na druhé.
Hospodine, jak ti neděkovat za vše, co pro mne činíš. Postav mě na cestu pokání, na cestu lásky, abych i já maličko posouval svět k tobě. Amen.