Trápíme se tím, co bude. Vyprazdňující se evropské a americké kostely jsou příčinou naší malomyslnosti a otázky, které vyvolávají, nejsou ani radostné, ani povznášející. Přesto jsme posláni do konkrétní země, do konkrétní situace, abychom denně vydávali svědectví o tom, v co jsme uvěřili, co je naším cílem a naší nadějí. Každý nový den znamená výzvu, abychom konali ve jménu Kristově, abychom stavěli hráz nespravedlnosti, obavám, hladu a nelidskosti. Slyšme tuto výzvu. Naše konání pak jistě přispěje k tomu, aby budoucnost byla - proti všemu očekávání - jiná. Nastala totiž paradoxní situace: nikdo od nás už nic neočekává. To je ovšem dobrý důvod k chmurným vyhlídkám a pesimismu. Pokusme se jej prolomit a ukázat všem, že náš optimismus není falešný a vede k Bohu, který je cesta, pravda i život!
Dej, Pane, abychom se dovedli spoléhat na to, že jsi s námi až do skonání světa, a nedělali si starosti o zítřek, ač objektivně vzato vyhlídky příliš dobré nejsou. Dej nám víru ve svou moc proměnit tento svět. Amen.