Všichni jsme postiženi nějakým trápením, které nás sužuje. To je to, co spojuje všechny lidi na celé zemi, a i když je míra a intenzita soužení u každého jiná, je mnohdy potěšující jen ten fakt, že v tom nejsme sami. Poznání Boha nám nedává záruku dobrého života, nejsme najednou oproštěni od nemocí, fyzické smrti nás či našich blízkých, depresí ani nejsme slepí vůči bezbřehému utrpení kolem nás. Ba naopak. Bůh nám otevírá oči a vkládá do rukou soucit a lásku, kterými máme obohacovat potřebné. Mění naše vnímání, nemění situace. Pomáhá nám v tom nelehkém, drží nás a sám pláče spolu s námi. Jsme opásáni vnitřní radostí, pokojem a Boží přítomností, i když zrovna procházíme šedými dny.
Jsme ti vděčni, Bože, že jsi při nás stále a že smíme neustále čerpat z tvé lásky. Amen.