Rádi slyšíme Hospodinovo slovo, když hladí duši a povzbuzuje nás. Ale Hospodinovo slovo může být také slovem, které leze pod kůži, provokuje, soudí. Jsme ochotni je slyšet a pokorně přijmout?
Náš text stojí uprostřed zvěsti, která nahání hrůzu. Osmnáctiletému králi se zde oznamuje konec jeho tříměsíční kariéry a babylonské zajetí. Slovo Hospodinovo zde není hladící rukou, ale je "jako oheň, jako kladivo tříštící skálu", jak čteme přesně o kapitolu dále (Jr 23,29). Trojí zvolání "země, země, země" nenechává na pochybách, jak urgentní je to výzva pro všechny - naslouchat Hospodinu. Byla urgentní v roce 598 před Kristem, je urgentní i dnes.
Hospodine, dej, abych věděl, co dnes mohu udělat pro to, abych dobře slyšel právě a především tvé slovo, v celém jeho bohatství je zachoval ve svém srdci - a byl mu poslušný. Amen.