Ještě do velikonoční radosti zaznívají Ozeášova slova připomínající i úvod Desatera s počátečním Ale! Jsou mementem všech dní, které přicházejí po velkých oslavách, kdy máme tendenci vracet se ke všednodennosti se vším všudy, tedy i tím, co je v rozporu s úžasnou zprávou o našem vysvobození z moci smrti. Podobně jako Izrael, který zapomínal na to, že byl vysvobozen z egyptského otroctví. "Nasytili se a jejich srdce zpyšnělo," praví dále Ozeáš, který proto Izraeli prorokuje trest a vyzývá k pokání a návratu k Hospodinu, po němž jim zaslibuje Boží uzdravení a přízeň. Nenechme svá srdce obestřít tukem, ani zaslepit svou mysl pýchou, nepropadejme žádným modlám, chtíčům a nepravostem, vždyť jsme právě znovu zakusili, že jiná záchrana v tomto časném, ale ani věčném životě není než Bůh, který se ve svém Synu, našem Pánu Ježíši Kristu z lásky pro nás obětoval, abychom my živi byli. Nenechme proto svůj život propadnout mezi prsty každodenních nástrah a pokušení, ale proměňováni Duchem promítejme svou radost ze spásy do každé chvíle našeho života v oddanosti Bohu a službě svým bližním ve stopách Vzkříšeného.
Pane, dej, ať z našich srdcí nikdo nevyrve naši radost z tvého vzkříšení, v němž je i náš život věčný, který nechť zakoušíme v každém dni, když ty jsi s námi a my s tebou v Lásce a Pravdě! Amen.