Právě dnes jsem četl o jedné stařičké ženě, která je slaboučká a už nic není schopna udělat, ale je šťastná a má zcela jasnou mysl. V takové chvíli si každý jasně uvědomuje, že konec jeho pobytu na této zemi se nezadržitelně blíží. Když se díváme na náš svět, vidíme, že všecko, co se narodí, musí také zemřít. Vskutku musí? Nemusí! Ježíš říká, že ti, kteří věří v Boha, přešli ze smrti do života. A přesně tuto zvěst přijala i tato stará žena, o níž mluvím. Jděte a co uslyšíte pod jejími okny? Nejsou to nářky a stížnosti na její krutý osud a nespravedlivý svět kolem. Uslyšíte písně, vycházející z jejích úst. Jsou to písně vděčnosti, pokoje a štěstí, že i za ni zemřel Ježíš Kristus na kříži a ona se může těšit na nový domov, který je už pro ni přichystán. Kde je ten tvůj domov?
Jb 9,14-23.32-35 * 1S 27,1 - 28,2