Bůh, kterého vyznáváme, má tvář. To není pouhý básnický obraz ani primitivní antropomorfní představa. Bůh má skutečně jméno a tvář. Tvář vyjadřuje osobní vztah a otevřenost vůči druhým. Bůh není zahleděný sám do sebe. Hledí na nás. Mluví k nám. Zve nás. Chce se setkat. Hledá naši tvář. Přijmeme-li toto pozvání, setkáváme se spolu s ním tváří v tvář. V to doufáme a k tomu směřujeme. To nás naplní věčnou blažeností.
V kombinaci s veršem z evangelia podle Jana a zvlášť dnes, na Velký pátek, si uvědomujeme, že nejzřetelněji a nejsilněji k nám Bůh tuto svou tvář obrací v ukřižovaném (!) Ježíši Kristu. Očima Ukřižovaného na nás hledí ten, který je. Zve nás, touží po naší tváři a my hledáme tu jeho. Tvář trpícího Syna člověka a současně tvář všemohoucího Hospodina.
Pane, děkujeme, že se k nám obracíš v Ježíši. Pomoz nám, abychom zůstávali obráceni k němu a tak byli s tebou - nyní i navěky. Amen.