Že utištěným dopomáhá k právu? Hladovým chléb dává? Vždyť lidé stále umírají hlady, utištění žízní po spravedlnosti a svět dál ve zlém leží… To, co nám zde žalmista předkládá, nejsou žádné přírodní zákony. Tomu, kdo dostane hlad, přece automaticky nepřistane chléb z nebe. Jde o vyznání víry. Vyjádření důvěry v Hospodina pro můj život. Vyslovení naděje, že s ním se nemusím ničeho bát. A možná můžeme uvažovat ještě o něco dál: Hospodin svůj chléb dává nikoli sytým, ale hladovým. Nepřichází uzdravit zdravé, ale nemocné. Neospravedlňuje samospravedlivé, ale ty, kdo po spravedlnosti opravdu prahnou.
Pane, před tebou nechci být nikdy sytý, ale chci mít v sobě a celém svém životě vždy co nejvíc místa pro tebe a tvé působení. Chléb svůj každodenní dej mi, prosím, i dnes.