Kdykoliv jsem si pročítal 119. žalm, říkal jsem si, kolik toho člověk Bohu může povědět. Je to jedna velká zpověď někoho, kdo zápasí, aby dal to nejlepší Bohu a aby Bůh z něho měl radost. Žalmista dokonce pocítil, že Bůh je jeho přítelem. Možná právě během takovéhoto nekonečného rozhovoru si uvědomil, že mu Bůh odpovídá, že o něj stojí, že ho miluje a že Bůh po něm touží. Měli bychom se jako on naučit vyventilovat všechny starosti a trápení směrem k Bohu, abychom si během toho mohli uvědomit, že nás Bůh slyší, vyslýchá naše modlitby a že odpovídá. Tak poroste naše důvěra k němu a k jeho přikázáním - jsou dobrá, sladká jako med, dají blaho tvé duši.
Ó Pane, nauč mě milovat tak, jako ty miluješ svoje stvoření - nezištně, čistě, dokonale, nádherně. Tvoje přikázání lásky je sladké!