Poslední prosbě Otčenáše vlastně ani nerozumíme. Že by nás Bůh uváděl do pokušení, že by nás do něj nějak "přistrčil" - dokonce proti naší vůli? Ne, to není nedorozumění. Bůh nám dává svobodu, ale volíme my; pak nám dá, co jsme si zvolili. Představme si chodbu, na ní velkou bránu a lidi, kteří se chtějí dostat do bohatého skladu potravin. Najednou se brána otevře a rozdělí lidi na ty napravo a ty nalevo. Ti napravo vejdou dovnitř, ti nalevo nemohou, protože jim brána překáží. Tatáž brána jedny zachránila, druhé zničila. Ježíš jistě Jidáše před zapřením varoval, ale když už ho Jidáš zapřel, Ježíš ho vyzývá: "Co děláš, dělej rychle" (J 13,27 B21). Už žalmista to viděl a prosil, aby Hospodin nedovolil, aby se jeho srdce přiklonilo ke zlému, neboť když se postaví "nalevo", tak Hospodinu nezůstane jiná možnost, než ho nechat za dveřmi. Děkujme Bohu, pokud nás ještě upozorňuje, že i malý hřích je hříchem. Je třeba dát se Pánem vést - možná i tvrdě - napravo. Tam jsou dveře otevřené!
Jr 31,(7)8-14 * 1Kr 17,7-16