Když se někdo snaží skrýt před Bohem, bývá to ze stejného důvodu, jaký k tomu měli první lidé. Tím důvodem je nahota hříchu. Nahota, kterou se člověk sice může snažit zakrývat různými výmluvami, obviňováním Boha a druhých lidí, ale vždycky to bude marné. A nejen to. Důsledkem je vždy postupný rozklad. Když se nás tedy Pán musí ptát, kde jsme, je to pokaždé proto, že nejsme tam, kde být máme. Ale je to především také důsledek toho, že nežijeme v souladu se svou novou identitou - že nežijeme jako lidé, kteří jsou stvořeni k životu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Všichni si však smíme být jisti tím, že když se nás Pán ptá, kde jsme, neptá se nás proto, aby nás odsoudil, ale zachránil. Ptá se nás proto, abychom tu ve všem mohli být s ním a pro něj. Pokud tedy dnes ve svém srdci uslyšíš tuto Pánovu otázku, odlož všechny své výmluvy, všechno své ospravedlňování a poslechni ho. Prvním lidem nabídl kožené suknice - jejich provinění přikryl krví obětního zvířete. Tobě však nabízí mnohem víc. Prosím, neváhej a odpověz Božímu Beránkovi s vděčností a láskou, vždyť přece víš, kde je tvé místo!
Jr 36,1-6(7-9)10.21-24.27-31 * 1K 15,35-49