Daniel se modlil k Hospodinu v Babylóně. Když se při čtení proroka Jeremjáše dozvěděl, že exil má trvat sedmdesát let, nezamnul si ruce: "Hurá, půjde se domů"! ale postil se, oblékl se do pytloviny a v modlitbě vyznával hříchy. Naděje na ukončení trestu v něm vzbudila lítost nad tím, že k trestu muselo dojít. Danielův postoj svědčí, že správný postoj k hříchu a trestu je značně vzdálen současnému člověku, a zdá se, že i křesťanům. Boží právo má přednost před lidskými touhami a nároky. Daniel "cítí s Hospodinem" a vidí v celé situaci Boží milosrdenství a ochotu odpustit. Když chceme lidem zvěstovat evangelium, musíme jejich situaci vidět z Božího hlediska.
Ř 15,14-21 * 1Tm 6,1-10