Člověk vidí svůj skutečný stav jen tehdy, když se dívá na věčného Boha. V porovnání s ním jsme jen vánek a lživé zdání. Někoho by to zdeptalo a odradilo, je to však jen polovina příběhu. Na druhé straně je velký a věčný Bůh - on je tvým útočištěm, tvou spásou, oporou i slávou a je tím, kdo ti dává naději. A to staví celou situaci do jiné perspektivy. Vědomí, že náš Stvořitel od nás neočekává neomylnost, bezchybnost nebo dokonalost, nás osvobozuje. Můžeme se s dětinskou důvěrou spolehnout na jeho věrnost a zaslíbení. Můžeme počítat s jeho láskou a ochranou. Požehnaný člověk, který takto přijímá našeho Boha - jako dítě lpějící na slovech svého otce.
L 17,28-33 * Mk 12,35-37