Žalmista David se narodil jako osmý syn v Jišajově rodině. Neměl významné postavení, byl obyčejným pastýřem. I když Bůh z něj učinil svého služebníka - krále -, nepřestává s bázní vkládat naději v Hospodina. Pokládá ho za největší radost života. Nechlubí se svou mocí či bohatstvím. Naopak zpívá o tom, že jen živý Bůh, jeho milost a věrnost jsou zdrojem životní naděje, síly a ochrany. "Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí." Umím upřímně vyznat, že jsem ponížený ubožák? Dovolme tomuto Božímu povzbuzení proniknout do našeho nitra a přijmout to nejdražší povzbuzení: Dnes na mě myslí sám Pán!
J 19,17-22 * Iz 46,1-13