V evangeliích jsou zázraky častým tématem. Ježíš uzdravuje, napravuje, léčí. Proč ale máme pocit, že zázraky se dneska nedějí, a když ano, tak ne zrovna mně? Také čteme, že Ježíš tuto moc dává svým následovníkům. Je tedy v naší moci konat zázraky? Jsme k tomu zmocněni, máme tu schopnost – a jak je to vlastně možné?
V první řadě jde o uzdravení našeho srdce: umenšení našeho ega, schopnost soucítit, být pozorný k potřebám druhých, naslouchat, doprovázet. To je první zázrak: slovy Písma naše srdce již není kamenné, ale dotekem Božím může bít pro druhé. A za druhé: není vlastně celý náš život zázrak? Když jsem se dnes podívala z okna, viděla jsem ulici plnou rozkvetlých třešní. Taková krása! Pak budím dceru, vaříme si kávu a společně se smějeme. Jaký zázrak: vidět druhého, milovat, pracovat, žít.
Bože, děkujeme za život, který jsi nám dal, za lidství, které můžeme sdílet s tebou i s těmi, kteří jsou nám nejdražší. Pomoz těm, kteří chodí po tomto světě bez radosti.