„Kde je konec naší kulaté země (zeměkoule)?“ můžeme se v dnešní době ptát s nadhledem, možná i úsměvem. Ale toto poznání tehdy biblický člověk neměl. Pro něj „dálavy“ či „končiny země“ znamenaly konec země. Bylo to místo, kde země končí a mizí, ale kam zároveň dosahuje Hospodinova vláda a milosrdenství. Na zemi tedy není místo, které by Bohu nepatřilo. A možná bychom mohli paradoxně říci, že vzdálená místa, kde „dávají lišky dobrou noc“, nesou jeho velikost lépe než místa, kde se pohybujeme my lidé. A tak těmi dálavami země nakonec nemusí být žádné konkrétní místo na naší kulaté zemi, ale tím nejvzdálenějším místem může být naše srdce, které neustále potřebuje slyšet svědectví o Boží lásce, jak nám byla ukázána v Pánu Ježíši.
Pane, kéž ti mé srdce není vzdálené. Dej, ať mohu svědčit o tvé lásce.