K chválení Boha se nám nabízí nepřeberná škála možností. Jaké způsoby vlastně máme volit? Starý zákon nám často ukazuje veřejné projevy chval, např. když v ulicích Jeruzaléma křepčil samotný král. Nový zákon naopak klade větší důraz na naše nitro, na opravdovost prožitku. Ve druhém biblickém úryvku nacházíme užitečný návod: chvalme „s vděčností v srdci“. Vychází-li naše potřeba Bohu děkovat a chválit jej z upřímnosti našeho srdce, pak samotná forma vlastně není až tak podstatná. Tichá modlitba bude stejně dobrá jako žalmy nebo třeba zpěv s tancem. Naproti tomu okázalé či až teatrální projevy zbožnosti a chval k ničemu neslouží, pokud za nimi nestojí upřímné přesvědčení naší víry.
Chválíme tě, Bože, a ve své radosti děkujeme, že nás zveš, abychom byli Božím lidem.