Kde je tvůj Bůh? Jak to, že jsi nemocná, proč zemřela tvá malá sestra, kam se poděli tví přátelé, zajímá tvá touha po Kristu ještě někoho? Kde je tvůj Bůh? Pokud tyhle otázky neslyšíme od lidí, pak je slyšíme ve svém nitru. Zápas a přemýšlení o tom, jak žít, jestli má cenu vydávat se úzkou cestou, jestli má člověk naději navzdory bolesti, nedorozumění, nepochopení a strádání, patří k darované svobodě Božího dítěte. Mluvit s větší smělostí a beze strachu z posměchu a spoléhat na Pána pomáhá nám, když se pokoušíme vyrovnat se třeba se smrtí blízkých nebo s nepřátelstvím lidí, ale pomáhá také druhým lidem. Jak to, že ty se můžeš ještě smát, když ti zemřelo dítě? Jak to, že se nenecháš odradit, když nad tebou ostatní pokyvují hlavou? Ano, slzy mi tečou proudem, ano, v noci nemohu spát, ale ty, Hospodine, jsi se mnou.
Náš Pane, děkujeme ti, že nám tvé slovo a tvá láska pomáhají překonávat obtíže života, že ty stojíš za námi, když procházíme těžkým obdobím a nevíme si rady.