Dnešní verš jako by volal po zamyšlení nad tématem laciné milosti. „Zhřešil jsem, Bože, sejmi ze mě prosím vinu.“ Většinová společnost křesťanům často vyčítá, jakým způsobem se vypořádávají s osobní vinou. Stačí zajít do kostela, vyznat se Bohu z hříchu, a je to. V jednom má tato společnost částečně pravdu, a sice že se snadno ke všemu přiznáváme našemu milujícímu Otci, ale omluvit se do očí těm, kterým jsme ublížili, je pro nás těžké. Až se naučíme nejdřív se omlouvat konkrétním lidem, jimž jsme ublížili, pak skutečně budeme smět volat k Bohu: „Provinil jsem se, Pane, odpusť mi prosím můj hřích.“ Až se toto naučíme, snad pomine i společenský předsudek vůči nám a naše spravedlnost nebude viditelná jen v Božích očích, ale i v očích těch, s nimiž žijeme a jimž máme svoji víru upřímně zvěstovat.
Jb 42,7–17