Boží milosrdenství není nějaký chvilkový pocit, prožívaný díky citovému rozechvění. Je to síla, která nás přesahuje a zároveň objímá. Žalm 117 nás ujišťuje, že Boží láska není nestálá ani podmíněná – je mohutná, věrná a věčná. I když selháváme, Hospodin zůstává ve své přízni stálý. Jako nebe, které se nad námi klene bez ohledu na to, kudy kráčíme, jestli jdeme zpříma, nebo klopýtáme s vypětím všech sil. Tato jistota nám dává odvahu žít, odpouštět i doufat. „Haleluja“ zde není jen výkřikem chvály, ale odpovědí srdce, které zakouší blízkost věrného Boha. V této krátké větě se skrývá hluboká důvěra. Dotek Ducha svatého, který nám dopřává poznat Boží bezpodmínečnou lásku a milosrdenství.
Pane, dej, ať nikdy nezapomenu, že tvá věrnost je větší než má slabost.