Stále ještě ve vánočním oktávu a současně před koncem kalendářního roku můžeme upadat do nejistoty, jak to bude dál s námi a našimi blízkými. Úvodními slovy Žalmu 22 se Ježíš modlí na kříži: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Ale v tomtéž žalmu zaznívají i slova prosby plné naděje, že i v té největší opuštěnosti, ba i smrti, je zde ten, k němuž můžeme zavolat: „Nebuď mi vzdálen, má sílo, pospěš mi na pomoc!“ A následně čteme: „A tys mi odpověděl.“ Hospodin nenechá ty, kteří k němu volají, v opuštěnosti. Kéž je nám to výzvou, abychom ani my nenechávali v opuštěnosti mnohé, které můžeme navštívit, a nesli slova naděje všude tam, kde se jich nedostává.
Pane, buď nám silou v naší opuštěnosti a dej, ať jsme i my posilou všem opuštěným.