I naše dobré skutky mohou mezi námi vytvořit hradby a rozdělení – na ty, kteří činí, a na ty, kteří nečiní. Tady však nejde o to, abychom se roztřídili na ty dobré, kteří prokázali svou shovívavost a slitovali se, a na ty nemilosrdné a zlé, kteří tak neučinili. Nejde tu o naše výkony. Jde o jeho výkony! O dar Ducha svatého stávat se Pánu Bohu podobnými. To on, on je milostivý a plný slitování! Proto smíme takoví být i my. Alespoň někdy. Z moci jeho Ducha. Ne proto, abychom se povyšovali, ale aby se i ti ostatní mohli takovými stávat. I díky našemu podílení se na skutcích Božích. A naší vděčnosti Hospodinu za to, koho už smíme v těch vedle nás vidět a o co i my smíme, navzdory ohromné tvrdosti našich srdcí, už alespoň občas společně usilovat.
Pane Bože, smiluj se nad námi, vždyť všichni tvou milost, tvé slitování, tvou záchranu potřebujeme.