Rychlé a náhlé proměny světa, ve kterém žijeme, s sebou přinášejí pocity časové tísně a naléhavosti. Čelíme jim snad až příliš často ukvapenými soudy a netrpělivou upovídaností, když v proudu rázných slov vyjadřujeme i skrýváme svoji nejistotu a své obavy. Na druhé straně prožíváme i určitou otupělost, netečnost, ve které k tomu všemu, co se kolem nás stále děje, nemáme už co říct. Zatímco někdy jsou naše modlitby přeplněné slovy, do kterých se snažíme napěchovat celý náš svět a své pocity z něj, jindy se modlitbě vyhýbáme, protože nemáme co říct.
Pane, daruj mi slova, kterými s tebou mohu rozmlouvat i setrvat v tichu plném důvěry.