„Boj se Boha.“ Asi nám to zní divně: má být víra spojena se strachem? A slovo „bázeň“, které s tím souvisí, nám připadá knižní (ve stylu „povinné četby“ z klasiků národního obrození). Jde však o rozměr víry, vztahu k Bohu, který by nebylo dobré ztratit, nebo dokonce zahodit jako zastaralý. Co je to tedy? Napadají mne slova jako hluboká úcta nebo posvátný úžas před Boží velikostí (jako když se člověk dívá na hvězdnou oblohu a připadá si úplně malý). „Boj se Boha,“ to znamená: pamatuj, že Bůh je tvůj Pán, autorita, někdo, kdo má nárok mluvit ti do života. A zároveň to s tebou i s ostatními myslí dobře. Na jeho dobrou vůli se můžeme spolehnout.
Pane, prosím, veď mne i mé bližní po dobré cestě; vždyť tuším, že bez tebe, bez tvého vedení, bez Ducha svatého bychom se brzy ztratili.