„Ze všeho, co mi dáš, odevzdám poctivě desátky.“ Odvážné tvrzení, protože je snad něco, co bychom nedostali? A když všechno, tak všechno. Čas, rodina, zaměstnání, koníčky. Nejde tedy jen o peníze. I když i ty někteří dávají se skřípáním zubů, nebo dokonce vůbec. Prostě nařízení, které se těžko plní, a už vůbec ne s radostí. Takto mi to vše zní hodně direktivně, jen jako povinnost. Pokud se ovšem na celou věc podívám tak, že patřím milujícímu Bohu Otci, který vše stvořil, který mne miluje a stará se o vše nejen v mém životě, ale i v celém světě a vesmíru, potom s radostí a důvěrou ze všeho odvedu poctivě desátky, nebo se o to budu přinejmenším snažit.
Pane, vím, že všechno, co mám, mám od tebe a z tvé milosti. Prosím, dej mi odhodlání dávat ti vše, co ti náleží, a to s radostí a nadějí, protože ty jsi můj Bůh a Pán.