„Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný?“ Zní to skoro, jako by Bůh stál u dveří, když ráno odcházíme, a volal za námi: „Nezapomeň si klíče a buď statečný!“ Jenže ruku na srdce: někdy jsme spíš unavení a pořádně vystrašení. Nemusí jít ani o život, stačí běžný denní nedostatek odvahy: ozvat se, když se děje nespravedlnost, mít odvahu zvednout se a pomoci tam, kde mě přemáhá obyčejná lenost.
Jozue slyší Boží výzvu k odvaze, když má překročit práh zaslíbené země a práh svého strachu. Kdo strach překoná, zjistí, že za něj velkou část práce vlastně odvedl Bůh sám. Bůh nečeká, že se nebudeme bát, ale že se nenecháme strachem ovládnout.
Bože, dej mi víru, že často stačí první odvážný krok – a ty mi pomůžeš ujít zbytek cesty.