Zřetelně jsem vnímal, jak nad sebou naříkám. Mé vlastní já živořilo ve slepých uličkách a živilo se kaší sebelítosti. Jak to, že volám k Bohu, aby mě obrátil, zatímco bych to měl udělat já? Kouzlo toho, čemu říkáme obrácení a pokání, nespočívá ve viditelné, demonstrativní a obřadné formě, nýbrž v tom, co je lidským očím skryté a co se děje v lidském nitru, mysli či srdci. Významem slova obrácení je duchovní obnova člověka, posvěcení a posílení vztahu k Bohu. To se neobejde bez Božího přičinění. Není to akt samospravedlnosti ani sebelítosti. Křesťanský život nežijeme bez Boha ani bez Krista. Proto je naše bytí permanentním dialogem se Stvořitelem nebe, země i moře a všeho. To se děje skrze Krista. Abychom ale neklamali sami sebe niternou povahou obrácení, obrat k Bohu musí a má mít viditelné a skutečné dopady v našem chování.
Modlím se, Pane Kriste, za obrácení, které by nebylo pouze povrchní.