V zemích, kde je voda největší vzácností, lidé počítali s tím, že je sucho a neúroda mohou připravit o půdu i vehnat do otroctví. Není divu, že se i Izraelci strachovali, zda bude co jíst a pít a z čeho tkát. Ale strach je špatný rádce. Zaměstná celou mysl právě tou jedinou hrozbou. Nutí člověka hledat pojistky, a to i mimo vztah s Hospodinem. I většina modlářských nevěr Izraele začala strachem a pochybou, má-li Hospodin v resortu i déšť v pravý čas. A tu Bůh Otec i Syn říkají svému lidu: Nebojte se o svůj život, důvěřujte mi, že jsem věrný Bůh, jemuž na vás záleží. Pak budete svobodní. Soustřeďte se na uplatňování mé vlády mezi vámi, a to vše vám bude přidáno. Že jste slabí a klopýtající? Nevadí, přijměte darem podíl v mém království, kde už nic nebude rušit mou vládu ani mé společenství s člověkem i s celým mým stvořením. Počítám tam s vámi.
Náš nebeský Otče, děkujeme ti, že vše je ve tvých rukou: my sami, výsledky naší práce, naše svědectví i naše nejzazší budoucnost.