Někteří lidé mají zvláštní odpovědnost, protože v případě jejich selhání je něco v sázce. To je vidět na příkladu synů kněze Élího. Brali od lidu jídlo a peníze pro sebe a také ženy ve svatyni, Boží služebnice, považovali za svůj osobní majetek. Důsledky jsou nepředstavitelné: pokud má jediný Boží kněz takovou rodinu, jak lze tomuto Bohu ještě důvěřovat? Proto tomu Bůh učiní přítrž: „Ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni.“
Kdo má u nás tak vysoké postavení? Martin Luther kdysi řekl: „Všichni jsme skrze křest vysvěceni na kněze.“ Všichni tedy máme tuto zodpovědnost – a hrozí nám, že svůj vztah k Bohu zneužijeme a třeba si řekneme: „Stejně jsme spaseni, tak už se nemusíme chovat dobře.“ Nejdříve tedy naslouchejme Božímu varování, a teprve potom smíme slyšet: „Ty, kdo mě ctí, poctím.“
Nebeský Otče, skrze tvého Syna ti mohu být nablízku tak, jak to dokáže jen kněz. Prosím tě: vždy mě ujišťuj o své blízkosti a pomáhej mi, abych z této blízkosti plnil svou odpovědnost.