Nechceme v dnešní nejisté době věřit, že dělení se, sdílení, rozdávání je přidanou hodnotou našeho bytí. Nevěříme, že máme z čeho dávat. Jsme ale všichni poutníky na cestě životem, a i když je zásob někdy málo, jakmile je začneme rozdávat a sdílet, je pro všechny dost. Naše schopnost dělit se je zpřítomněním Boží štědrosti. Kdo dává, dostává. Kristus nejen dává chléb, ale také říká: „Já jsem chléb.“ Učí lidi, aby se inspirovali a na základě toho se uměli rozdělit, dávat tak, aby se sami stávali chlebem pro druhé. Aby vnímali potřeby druhých. „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ Tak nás Pán učí prosit. Znamená to potlačit své lidské velikášství a pokorně si uvědomit závislost na tom, co dává Bůh.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že k nám přicházíš a zveš nás, abychom tě následovali.