V tomto verši zastihujeme Jákoba v situaci mezi dvěma velkými příběhy. Rozloučil se (po lehce vzrušeném setkání) se svým tchánem a pokračuje v cestě domů. Chystá se na setkání s bratrem, které asi také nebude poklidné. Tu mu kdosi zkříží cestu. Byli to lidé, či andělé? Proč přišli? Jaké poselství mu měli vyřídit, když vlastně nic neřekli? Mluví jen Jákob.
Občas se i nám stává, že nám někdo zkříží cestu (nebo i plány) a my nechápeme proč. Co chce, o co mu jde? Dnešní text nám ukazuje, že bychom se měli dívat za oponu těchto banálních setkání. Pokud si budeme myslet, že je nám vše na první pohled jasné, mohli bychom minout Boží posly či Boží poselství k nám.
Děkujeme ti, Bože, že často vstupuješ do našich životů nenápadně, skrze obyčejné lidi či situace.