Kdysi jsem jednomu IT technikovi řekla, že nechápu, jak se tím může živit, že pro mě je to naprosto nesrozumitelné. Jeho odpověď mě rozesmála: „Já zas nechápu to, co děláte vy, já bych na ty lidi neměl trpělivost.“ Uvědomila jsem si, jak je skvělé, že to, co je pro jednoho nepochopitelné, druhý dělá s lehkostí a je mu to vlastní. Vlastně je jedno, čemu věnujeme čas; pokud to vychází z našeho nadání, naší jinakosti, naší jedinečnosti, pak jsme v tom řemeslu ti praví. O co je přínosnější, když ve své práci máme možnost předat tomuto světu něco dobrého z nás, čím druhé můžeme obohatit. Něco, co dává našemu životu směr a smysl. Pak už o té činnosti nehovoříme jako o práci, ale jako o povolání. Povolává nás k tomu Bůh, staví nás do rolí, které do našeho života přinášejí radost a naplnění, a nadto máme nejen uznání druhých, ale i nadbytek dobrého od Boha.
Děkuji, Bože, že můžeme pracovat, rozmnožovat to dobré, co jsi nám dal a svěřil jako to jedinečné v našem životě. Dej nám sílu v práci vytrvat a vidět prospěch, který z ní plyne.