Monarchistická terminologie nám už dnes není příliš vlastní. Někde sice králové stále existují, ale většinou už to nebývají samovládci s neomezenou pravomocí. Kdysi tomu tak bylo. Král, císař, farao – to byla jedinečná a poslední autorita. Velmi často i obávaná a násilná. Dnes jsme ale už zvyklí spíše na jiné politické systémy i jiné vládce: prezidenty, premiéry, ministry… To však ještě neznamená, že by ony násilné autokratické ambice zcela vymizely. Poslední dobou někde naopak získávají na síle. Ale o to víc je dobré právě i dnes si připomínat, že ne všelijací mocní agresoři, ambiciózní populisté či narcistní politici jsou poslední autoritou. Ti všichni jsou jen do času. Navěky je jen Hospodin.
Pane, dej nám moudrost, ať se nenecháváme opít líbivými řečmi mocných.