Někteří lidé si představují, že spolu s vírou je jim přidělen bezproblémový život. „Ty nevíš, jak dál? Tak se zeptej toho svého boha,“ slyšel můj syn u tabule. Taková událost u tabule je jen privitivismus, ale představa, že když patřím Kristu, bude se mi všechno dařit a dobře se mi povede, se často týká i některých křesťanů. Je pravda, že o tom čteme i v Bibli: když byli Izraelci vyzýváni, aby dodržovali přikázání, dostali zaslíbení, že se jim povede dobře. Co to ale znamená: „Povede se ti dobře“? Třeba Jeremjáš vybízí izraelského krále, aby se vzdal nepřátelům, aby nebojoval: „Nebojte se sloužit Kaldejcům. Zůstaňte v zemi, služte babylónskému králi a povede se vám dobře.“ Jak se může vést dobře člověku v područí jiného náboženství? Jde o Boží tříbení a zkoumání a to má v našem životě důležitou roli. Nenechává nás to upadnout do polehávání v blahobytném spočinutí. Víme, jak pohodlné je mít všechny rád, všem vyhovět a mít pokoj.
Pane, ty víš, jak zapomínáme na tvá přikázání a jak si je umíme všelijak ohnout a přizpůsobit. „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“