Slovo původně určené judskému králi Ásovi prostřednictvím proroka Azarjáše… A tohle slovo se skutečně dotklo králova srdce, neboť byl jedním z králů, jejichž život stál na víře – a to se projevovalo kultickými reformami. Jen kdyby tehdy nebylo problémů v zahraniční politice… Ale pro nás je podstatné ono slovo, protože je to univerzálně platné zaslíbení – je to i slovo pro nás.
Krásně to dokresluje novozákonní verš z rozhovoru Samařanky a Ježíše u studny. Žena poctivě hledala a o své víře přemýšlela, nebyla to povrchní (vše)lidová zbožnost, ale hluboká a niterná víra – a to vedlo k tomu, že se jí Ježíš představil přímo.
Pane, směřuj nás k sobě do nebe, když se tady tážeme na tebe.