Bůh je náš milující rodič a jako každý vysněný rodič se k nám sklání v naší slabosti, pečuje o nás, chrání nás, stírá nám každou slzu z tváře. A když se od něj odvrátíme, on na nás trpělivě čeká, až se zas vrátíme do jeho otevřené náruče. Takové a podobné asociace s Božím otcovstvím můžeme slýchat často. Starozákonní prorok však připomíná jiný aspekt vztahu mezi rodiči a dětmi: úctu, respekt, bázeň. Ve starověké kultuře byl otec skutečným pánem domu, bezprostřední autoritou, kterou nebylo radno v ničem ignorovat. Kým je Bůh pro mě? Pokud je můj Otec, jak se v mém životě projevuje to, že jsem jeho dítětem?
Otče náš, děkujeme, že se na tebe můžeme tak důvěrně obracet, a prosíme, abychom před tebou neztráceli bázeň, ale dokázali si zamilovat život ve svobodné poslušnosti tvých věrných dětí.