Spravedlnost, touha po spravedlnosti, vypořádání se s nespravedlností, to vše často zaměstnává naši mysl, zejména tehdy, když se nám osobně děje nějaká nespravedlnost. Spravedlnost souvisí s pravdou, poznání pravdy pak velmi často vede k narovnání a spravedlivému uspořádání věcí. Myslím, že poznání pravdy začíná poznáním pravdy o sobě a pravda o sobě začíná poznáním vlastní nedostatečnosti, hříšnosti a hanby, vlastní nepatrnosti a toho, že před Bohem se nemám čím chlubit. Přiznat si vlastní hanbu / hřích je prvním krokem k odpuštění, ke službě a k plnému životu v Boží spravedlnosti.
Pane Bože svatý, ty jsi zdrojem spravedlnosti; prosím, dej mi chodit ve tvé pravdě a přijímat tvou spravedlnost, ve které je život a pokoj.