Pod prvním písmenem hebrejské abecedy alef (druhého ze 7 alfabetických žalmů) čteme: „Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase.“ Jako když se král David prchající před Saulem choval pomateně před králem Gatu a chválil v nepřátelském prostředí Hospodina (viz i slovní hříčku v dalším verši: h-l-l znamená pomatenost i mluvit s chloubou), protože kdo jiný může člověka vytrhnout ze všech strastí než Hospodin! I v tomto světě se zdá bláznovstvím chválit Boha, ale „Bohu se zalíbilo spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí“ (1K 1,21). Vyhlížíme k Velikonocům, v nichž s Kristem překonáme smrt, nepřestanou-li naše ústa chválit Hospodina, byť by se zdálo, že je to naprosté bláznovství.
Haleluja! Pane, ty jsi Alfa i Omega našeho života; dej, ať tě nepřestaneme chválit a zakusíme tvou vysvobozující moc.