Hlas oslovující uprostřed temné noci, kterou uvnitř Božího domu slabě prosvětluje jen „věčné světlo“… Strašidlo!? Starý pán z vedlejší místnosti potřebuje obsloužit!? Nádherně paradoxní, že už ani v Božím domě nikdo nečeká Boží oslovení… Ale „kultický / církevnický automatismus“ může být i aktuálním problémem… Nakonec to však stařičkému knězi Élímu, jemuž leccos nedocházelo a který byl s to ledasco tolerovat, přece jen došlo a svému „ministrantu“ Samuelovi dal radu hodnou duchovního rádce.
Sám Ježíš nám tohle říkal ve svém programu – horském kázání: nestačí, že slovo doputuje k uším, i když je to podmínka nezbytná; ono se musí dotknout srdce!
Pane, oslovuj nás svým slovem – srdce buď tvým domovem.