V naší kultuře pro nás může být nejtěžší volbou projevit milosrdenství. Ne z přebytku, ale z nedostatku. A jak pro nás může být těžké dávat, když zrovna máme hluboko do kapsy, může pro nás být těžké, ne-li ještě těžší, zastat se bližního před většinou, když náš morální kredit zrovna není úplně výstavním kouskem. Vystoupit z davu, být najednou v centru pozornosti, být hrází pasivity či přímo negativity dopadající na bližního. V tu chvíli tam totiž stojíme se vším, co si s sebou životem neseme, a vidět je hlavně to, na co nejsme pyšní. Zde je namístě spolehnout se na našeho Pána Ježíše, na jeho milost, v modlitbě vyčkat na jeho hlas a jít směrem, který nám ukazuje. Čiňme jeho skutky, ne naše, vždyť on je náš štít, tvrz a pomoc.
Pane, pomoz nám překonat svůj stín a vyjít na tvé světlo.