Našemu verši předchází žalmistova tíseň, po které až následně přichází úleva. V běhu světa zříme, že Hospodin na své milované nechává dopadat rány osudu; proč tomu tak je, nevíme. Nevěřím, že je v těchto souženích Hospodin aktivně při díle. Avšak v situacích záchrany z těchto soužení rozhodně při díle je a Písmo to dosvědčuje, když zvěstuje, že je to Hospodin, kdo daruje vysvobození a pokoj. Náš svět je dosud takto obojaký a my tak žijeme mezi tóny trápení a záchrany. To, který z tónů bude mít v našem životě navrch, nemáme ve své moci, ale biblická víra zjevuje, že jako poslední vždy zazní tón záchrany. A tak ať už nás v životě drtí sebevětší zkouška, vždycky jí v patách spěchá Hospodin se svým vysvobozením a úlevou pro naši duši.
Hospodine, ty vidíš do mého nitra, prosím tě, pospěš.