Je lehké vidět svět černobíle. Boha se týkají jen dobré a příjemné věci. Utrpení a katastrofy má na starosti ďábel. Žalmista ale takhle svět nevidí. „Ten, který rozmetal Izraele,“ říká. Kam jinak zařadit Boží svrchovanost nad přírodními katastrofami nebo skutečnost, že si používal pohanské národy, aby vychovával Izrael. Přitom ale právě když vidíme, že Bůh má moc i nad katastrofami, a dokonce i nad satanem (Jb 1,12), přicházíme k jednomu z největších pokladů víry. Náš Bůh je absolutně dobrý a také mocný. A proto můžeme mít vždy naději, že má moc nás shromáždit a střežit. Pokud by Bůh byl pouze dobrý, ale vlastně neměl absolutní moc, jaký pokoj nám dá jeho střežení? Ano, vyžaduje to zralou víru, že Bůh může být dobrý i svrchovaný zároveň. Ale právě tehdy můžeme plně spočinout v jeho ruce.
Ty jsi, Bože, Pán pánů a Král králů. Uč mě, prosím, vnímat tvou vládu i nad vším v mém životě.