Naše scestí a bloudění! Každý z nás prožije ve svém životě aspoň jeden pád, neexistuje žádný životní příběh bez těchto ztroskotání. V takový okamžik můžeš svůj životní nezdar označit za katastrofu, a dokonce rezignovat, nebo se rozhodneš pro druhou variantu a pochopíš jej jako požehnání a výchozí bod pro všechno podstatné. Vyslovená slova, která neměla padnout, jednání, kterého jsme měli raději zanechat, vše to, čeho litujeme a co v nás vyvolává tíhu, neklid, úzkost anebo hořkost, to vše se Bohu představí úplně nově a tak nám to může být k prospěchu. Katastrofy přestávají být katastrofami, chyby už nejsou chybami, pokud věřím, že Tvůrce je schopen všechno proměnit - dokonce zlé a falešné v dobré a správné.
Dobrotivý Otče, chceme děkovat za dar spásy, který jsi nám dal ve svém Synu, jenž za nás trpěl na kříži.