Už jsi někdy zažil ten pocit bezmoci, kdy se v tobě všechno bouří? Chce se ti křičet, brečet, hrozně moc se bojíš, protože nevíš, co bude dál. Chceš, aby ta bolest co nejdřív odezněla, ale nevíš, kdy se to stane a zda se to ještě někdy vrátí do normálu. Přes den se nemůžeš soustředit na práci a v noci nemůžeš usnout. Prostě – nemáš klid! Naše nitro v tu chvíli se dá přirovnat k lesu, který právě celý shořel. Když ale spáleniště vychladne, můžete vidět, že na něm raší nové výhonky jehličnatých stromů. Je to tím, že semínka těchto stromů jsou ukrytá v šišce, kterou je těžké rozlousknout. Žárem ohně však šiška praskla a semínka uvolnila a nyní vzcházejí. Bůh dopustí v našich životech různé situace, ale nikdy nás neopustí. „To, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, jsou to myšlenky o pokoji“ (Jr 29,11).
Milující Bože, děkuji za tvou lásku k nám.