Slova druhé části Izajáše (tzv. Deutero-Izajáš, kapitoly 40–55) už nejsou výzvami k pokání a slovy o trestu, ale slovy naděje, jež jsou spojena s ideálem (trpícího) Božího služebníka. Náš verš se ovšem vztahuje k celému Izraeli – ten má v Bohu zdroj trvalé naděje. Kdyby Ochranovští vybrali celý verš, četli bychom překvapivá slova: „Králové budou tvými pěstouny a jejich kněžny tvými chůvami. Klanět se ti budou tváří k zemi, budou lízat prach tvých nohou.“ Sijón jako místo spásy všech národů s Izraelem uprostřed. Politická moc! Myšlenka svůdná, ale z Nového zákona víme, že Ježíš touhle cestou nešel, že „trpící služebník“ je cesta nepolitická. V tom je naděje i pro nás!
Bože, dost se děje – jsi naděje…
Bože, dost se děje – jsi naděje…Ochranovští to chápou dobře, a proto tuhle ježíšovskou notu schovávají pod heslo novozákonní.