Čtyřicátý žalm (číslo je symbolické) je vyznáním, které přechází v modlitbu. Žalm pokrývá minulost (verše 2–7), přítomnost (verše 8–12) a v modlitbě už i nadcházející budoucnost (verše 13–18); ačkoli se mění čas, leitmotiv je přece týž: Bůh zachránil, zachraňuje a zachrání! Žalm má však ještě skrytější linku, kterou je Boží oslovení a působení. V 7. verši jako by zazněla klasická prorocká kritika, ovšem přetavená ve vyznání: „Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši…“ Boží slovo se dostalo k mému srdci, ale odtamtud se šíří dál… a v tom se děje Boží milost!
Apoštol Pavel a jeho vyznání jsou pro nás dobrým příkladem, že tahle vyznání a tahle modlitba mohou být i našimi slovy.
Bože, dík, že mně vždy pomáháš a slovo do úst leckdy dáš…