Jenom aby bylo semeno, ze kterého Pán dá vzklíčit své spravedlnosti mezi všemi pronárody. Kde jen tu setbu vzít? Ale prorok Izajáš o ní píše přece hned na počátku 61. kapitoly. Jsou to ti, kteří přijmou a stále přijímají radostnou zvěst, kdo uvěří, kdo vyjdou z vězení nevíry, truchlení a beznaděje, kdo celým srdcem, celým bytím chválí Boha; ti jsou nazváni „Stromy spravedlnosti“ a „Setba Hospodinova“. A tuto setbu pak Panovník Hospodin rozsévá mezi všechny pronárody. A jako vlahým deštěm ji svým Duchem probouzí k životu, jako sluncem, tak teplem své lásky a svým milosrdenstvím jí dává růst. Tou setbou máme být, tou setbou jsme i my.
Pane, probuď i ta nejzapadlejší semínka kdesi v křoví či mezi kamením, ať svým růstem, ať svým bytím zvěstují tvoji spravedlnost; Pane, probuď nás.