Spravedlnost – každému dávat, co mu patří. Hříšníka potrestat (a mzdou hříchu je smrt) a spravedlivého odměnit. Ale – kdo je spravedlivý? Zhřešili všichni. Bůh však ve své svrchovanosti zjevil svoji spravedlnost. Vyčkává s trestem, dává všem čas k pokání, čas k lítosti, čas k obrácení k Bohu. Ve svém milosrdenství a ze své lásky dává slunci vycházet nad zbožným i bezbožníkem; obdarovává nás vším, čeho je nám třeba, chrání nás, ochraňuje před zlým; vykoupil nás z moci zla, z moci smrti. A to jenom proto, že nás miluje. Láska a milosrdenství – to je Boží spravedlnost. A co je spravedlivé dávat Bohu? Přece sebe sama! Žít tak, aby naše bytí bylo k oslavě Pána Boha, aby bylo poznat, že Pán Bůh je láska a my jsme jeho děti.
Pane, uč nás vidět svět podle tvé spravedlnosti.