Prorok Jeremjáš vyjadřuje hlubokou lítost nad dobytím Jeruzaléma a nad koncem judského království. Smutek z aktuální situace však Jeremjáše nevede k tomu, aby se utápěl v hořekování nad těžkými okolnostmi. Prorok vybízí judský národ k modlitbě, ve které přinese Bohu to, co jej nyní tolik trápí. K modlitbě, která nebude jen vyřčeným seznamem starostí a potřeb, ale důvěrným rozhovorem s Bohem. Rozhovorem, ve kterém budou s Bohem mluvit nejenom naše ústa, ale i naše srdce. Modlitba je prostorem, ve kterém můžeme prožívat Boží přítomnost, lásku i pastýřskou péči. Jeremjáš nás zve ke společenství s Bohem, ve kterém dokážeme skrze modlitbu vnímat naše starosti i radosti z Boží perspektivy.
Pane, uč mne, prosím, modlit se v situacích všedních i mimořádných.