Tři nepatrná písmena. Skoro nic, a dokážou vše obrátit naruby. ALE. Je to hezké, ale… Chtěla jsem přijít včas, ale… To, co jsem udělala, nebylo správné, ale… Žijeme v době výmluv a vysmekávání se z odpovědnosti vždy, když se situace nevyvíjí v náš prospěch. Mýlit se je lidské, ale svalit vinu na jiné je ještě lidštější. Prorok Micheáš však jedná jinak, nevymlouvá se, nesvaluje vinu na okolnosti, na jiné lidi. Pokorně skloní hlavu a nese Hospodinův hněv. Ale nejedná fatalisticky, v depresi, sebemrskačství. Očekává na Boží zaslíbení. Ví, že se Hospodin „opět nad námi slituje“ (v. 19).
Pane, nauč mě s pokorou přijímat tvé ponaučení i trest. Vím, že to děláš proto, abys mě vychovával a měnil k obrazu svému. Chci si připomínat tvou svatost a věřit ve tvé milosrdenství.