Žalmista stojí v úžasu před krásou Božího stvoření, ve kterém vidí otisk Boží velebnosti a slávy. Vrcholem Boží stvořitelské moci je člověk s výsadním postavením, které mu Bůh ve vztahu ke stvoření svěřil. V důsledku hříchu a pádu člověka nese celé stvoření stopy porušenosti. Ale v Ježíši Kristu Bůh obnovuje to, co se pokazilo. Vrací člověku jeho důstojnost nového stvoření v Kristu. Život křesťana má opět nést otisk Boží velebnosti a slávy. A k němu patří i bázeň před Bohem tak, jak ji vidíme v srdci žalmisty. Bázeň, která jde ruku v ruce s vděčností, adresované našemu Stvořiteli a Spasiteli. A také ochota přijmout odpovědnost za naplňování role dobrého správce nade vším stvořením.
Pane, kéž je můj život svědectvím o tvé jedinečné lásce a moci.