Když náš praotec Adam podlehl svodu, zbloudil od svého Stvořitele a milujícího Otce. Poznal svoji nahotu, tedy nehodnost tváří v tvář spravedlivému Hospodinu, a také svoji otevřenost utrpení a smrti. V Adamovi jsme všichni zbloudili tak, že Bůh sám nás musí vyhledat a přijít k nám, neboť zbloudilá je i naše vůle. Náš milující Otec k nám přichází i ve svědectvích svého Zákona, který je naším rádcem. Je nám rádcem, jak rozpoznat dobro a směřovat k němu a spravedlnosti a jak prohlédnout ďábla a bránit se jeho svodům. Avšak Zákon svědčí také o naší hříšnosti, o naší neschopnosti dosáhnout spravedlnosti, a vydává svědectví o tom, že potřebujeme Spasitele a toužíme po něm.
Pane, buď mi milujícím Otcem, který mě vyhledává, Zákonem mě vede k poznání hříšnosti a potěšuje mě svědectvím o ukřižovaném beránkovi Božím, který sňal mé hříchy a daroval mi pokoj.