Byli jsme pod mocí jiných. Toto přiznání uprostřed oslavné písně spásy je radostné i bolestné zároveň. V dějinách Izraele byli nejen jiní v podobě národů či států, ale i jiní v podobě jiných bohů. Prorok jménem zachráněných vyznává, že v minulosti národa byl hřích nevěrnost a modlářství, které znamenaly absolutní konkurenci jedinému Bohu, kterým byl Bůh Izraele, Jahve. Radostná skutečnost však spočívá v tom, že je možné o tom mluvit v minulém čase, a že dnes už to není pravda. Pokání znamená, že je už jen jediné důležité jméno, jen jedna důležitá bytost, na kterou je nutné se soustředit - Bůh. Výsledek pokání nás vede k postoji, který vyjádřil Ježíš slovy: "Jen jedno je však potřeba" (L 10,42 B21).
2K 13,10-13 * Mt 5,33-37