Jeremjáš a jeho typická tvrdá kritika Izraele – Judska, respektive Jeruzaléma. V originále jako by se prorok obracel k ženě – manželce, jež byla svému muži – manželu Hospodinu – nevěrná. Nevěra, nedůvěra, „zadní vrátka“ a „pojistky“ ničí každý vztah, proč by ne (a tím spíše) vztah víry, vztah k Bohu. S modlářstvím tehdejší Izrael, jak o tom mluví Knihy královské, bojoval pořád… a prohrával. Politicky tehdejší Izrael hledal spojence proti mocné říši (novo)babylónské leckde… a dopadlo to tak, jak muselo – špatně.
Kam až může člověk padnout, dokresluje novozákonní verš z podobenství o ztraceném synu. Zničil své vztahy!
Bůh to vše neříká jako fatální odsudek, nýbrž jako zase novou šanci: žádné dno není tak hluboko, aby z něj nemohl být člověk zachráněn.
Vstávám a jdu k tobě, můj Otče.