Pamatujete si ten pocit, když jste jako dítě byli přistiženi při lhaní, podvádění nebo nějakém, třeba i menším, přečinu? Vzpomínám, jak jsem stála před svými rodiči a styděla se. Byla to nepříjemná situace, často horší než samotné provinění. Zklamat důvěru lidí není pro nikoho příjemné. Vždy zůstává pocit hanby a prázdnoty. V mém dětství to vždy dopadlo dobře, rodiče se na mne většinou moc nezlobili a provinění mi odpustili. Představuji si s prorokem Izajášem, že jednou takto budu stát před Pánem Bohem. A věřím a doufám, že Bůh je Bohem lásky a milosrdenství, který mě přijme takovou, jaká jsem – nedokonalá, chybující a hledající spásu a odpuštění.
Pane Bože, ty víš, že jsem plná chyb a nedostatků, ale také plná naděje a důvěry, že mě na všech mých cestách provázíš a neopustíš mě.