Přiznávám se, že pro mne nikdy nebylo jednoduchou záležitostí, přijmout všechny chodníčky, na které mně Pán dovedl od chvíle, kdy jsem ho poznal. K přijetí Boží cesty mne však vždy posilňovalo, že je mým osobním Spasitelem. Zachránce mě přece nemůže nasměrovat k záhubě! Dárce nejvyššího dobra nemůže mít zájem na mém poškození! Vždyť i já, byť jsem jen člověk, když někomu pomůžu, mám radost, slyším-li později, že se mu i nadále daří dobře. Je výborné jít cestou společně s Bohem, který přivádí k hojnosti, tak, že nám nic nechybí (Ž 23), až se nakonec, kvůli Kristu a jeho oběti na kříži, postaví nad mým prachem (Jb 19,25).
Ex 17,8-13 * 2S 24,1-25