V knize proroka Izajáše zní sedmeré běda. Staví se proti nespravedlivému majetku, opíjení od rána do večera, šalebným nepravostem, zaměňování zla za dobro a naopak, proti uplatitelným a nakonec i nadřazeným, kteří z pozice síly sdírají slabší. To vše jde proti pravému půstu, o němž Izajáš píše; kritizuje hovění svým zálibám, honění dělníků, spory, hádky, svévolné udeření pěstí namísto rozevírání okovů svévole, volnosti ujařmeným, rozbití každého jha, sycení hladových, ztrápených, oblékání nahých, přijímání utiskovaných a lidí bez přístřeší. Souhrnně: je třeba nebýt netečný k druhému člověku. Jednání s druhými v lásce a z lásky je výrazem pravého postního pokání – vnitřního obrácení – od sebe k bližním a tak i k Bohu.
Pane, dej, ať přestanu hovět svým vášním a sloužím ti skrze službu potřebným z lásky k nim.