Namyšlený a sebestředný člověk si koleduje o malér. Namyšlené a sebestředné společenství, které má do nejpodrobnějších detailů propracované své učení, na tom není lépe. Marnotratný syn – marnotratná církev. Oba si zasloužili zavržení. Ten první se domníval, že všechno zvládne hravě sám, bez pomoci a rad svého otce, a jak to dopadlo, víme. Případ druhý – církev. Když přestala být pronásledována, vzala moc do svých rukou a její rozpínavost neznala hranic. Hrozila peklem a zatracením a sama se s poskvrněným šatem do pekel řítila. Bůh zasáhl způsobem naprosto fantastickým. Po uvědomění a doznání vin ztracenému synu odpouští a opět ho nazývá svým synem. V případě druhém poskvrněný šat pověr a praktik na hony vzdálených Božímu slovu (prodávání odpustků, upalování čarodějnic…) zaměnil za roucho bílé, očištěné krví Kristovou.
Pokořme se pod mocnou ruku Boží, která vede ke svobodě a k čistotě myšlení. Poslušnost Božímu slovu není otročina, ale svoboda!