My lidé si často potřebujeme připomínat Boží jednání. Tyto vzpomínky nám v těžkých chvílích pomáhají překonat těžkosti, upevnit víru a vidět světlo na konci tunelu. Boží paměť je jiná. Bůh si nepotřebuje nic připomínat, aby něco uchoval nebo upevnil, on vždy pamatoval, pamatuje dnes a navždy bude pamatovat na každý okamžik, kdy se k nám přiblížil, kdy se nám nějak zjevil nebo pro nás něco udělal. On si pamatuje každé písmenko smlouvy, kterou uzavřel s Abrahamem a díky které smíme i my dnes patřit do Boží rodiny. Jako smluvní strana tedy nejsme příliš dobrým partnerem, ale není nikdo lepší, s kým bychom mohli uzavřít smlouvu, než je náš Bůh.
Děkujeme ti, Pane Bože náš, že k nám nepřistupuješ podle toho, zda dokážeme dodržet naši část smlouvy s tebou, ale jsi plný milosti a lásky k nám.