Prorok Izajáš tato slova adresuje izraelskému lidu, nacházejícímu se v babylónském zajetí. Přitom se potýká se zatvrzelostí srdcí, nevěrností a neposlušností Izraelců vůči Bohu. Ten skrze Izajáše přikazuje lidu, aby opustil Babylón. Před samotným příkazem promlouvá slovy 17. verše. Výukou Izajáš myslí shrnutí toho všeho, co Bůh svému lidu do té doby řekl. Jde tedy o utvrzení již zvěstovaného. Tímto způsobem Bůh připravuje svůj lid na to, co má přijít. Přijít má odchod ze zajetí. Aby k němu došlo, musí být lid poslušný vůči Bohu. Právě poslušností vůči Bohu se naplní to dobré pro lid, pro člověka. I dnes zaznívá Boží slovo znovu a znovu k utvrzení. I dnes Bůh znovu a znovu volá člověka – tebe i mě – k poslušnosti, tedy k následování toho dobrého, co nám sám Bůh přeje.
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!