Aha, prorocké zaslíbení. Bůh si nás připravuje a mění pro sebe jako tenkrát judské přesídlence v exilu (vše zlé může být pro něco dobré). Starý zákon mluví o srdci hodně často. Srdce nebylo pro obyvatele starověkého Orientu jen sídlem citů, ale také sídlem rozumu a myšlení (jako naše „hlava“). My luteráni citujeme po paměti Lutherův Malý katechismus: „Věřím, že nemohu svým vlastním rozumem a silou věřit v Ježíše, mého Pána, ani k němu přijít, nýbrž že mě Duch svatý povolal, posvětil mě a osvítil svými dary…“ Bůh se svou milostí je ve věcech spásy tím prvním, kdo jedná. Novozákonní verš to pak dotahuje k modlitbě za hlubší poznání Boha.
Pane, proměňuj naše „tvrdá srdce“ v „srdce z masa“.