Jásot. Jásání. Možná až divné slovo. Jásají sportovní fanoušci, když vyhrává jejich tým. V jásot musejí propukat lidé v Severní Koreji, když mají nařízeno oslavovat své vůdce. Křesťan však jásá jinak. V životě se nám dlouhodobě něco nedaří, nemůžeme přijít věcem na kloub, motáme se v kruhu. Dokonce ono dění pustíme z hlavy, už se jím nezabýváme, necháváme to, jak se říká, plavat. A najednou nastane správná konstelace, změna – a lup! Věci se pohnuly. Bez našeho přičinění. Potom propukáme v tichý jásot, vděk. Ne na stadionu, ne u televizní obrazovky, ale ve svém srdci děkujeme Otci.
Pane, prosím, přijímej můj oslavný jásot jako jediný možný dík za to, co pro mne skrze svého Syna činíš.