Druhou část prorokova verše pravděpodobně mnozí známe ze staršího překladu „spravedlivý z víry své živ bude“ (K) v podobě, v jaké ji cituje sv. Pavel v Ř 1,17 nebo Ga 3,11 a v jaké oslovila v předvečer reformace Martina Luthera. Nevzdálili se trochu dnešní překladatelé od apoštola a reformátora? Myslím, že záleží na tom, jak chápeme víru samotnou. Kdyby to byl pouhý názor nebo přesvědčení (jako když např. někdo „věří“ v existenci mimozemšťanů nebo různých spiknutí), daleko bychom s ní nedošli. Víra je něco, co nás chce celé – ať už se ji pokoušíme chápat jako vztah, životní orientaci nebo základ naděje. „Buď nemá smysl nic jiného, nebo nemá smysl vůbec nic,“ abychom parafrázovali teologa Jaroslava Pelikana. Takové nasazení ale po nás žádá ten, který nám ve víře vydává sám sebe – ukřižovaný a vzkříšený Kristus.
Bože, děkujeme ti za tvé slovo, které má moc nás zachránit, i za dar víry, kterým na něm bereme podíl.