První polovina našeho dnešního starozákonního verše hovoří o „kněžích sytících se tukem“. To může vyvolávat představu nesympatických tlustých prelátů z propagandistických karikatur doby totalitního režimu. Obraz však tvoří paralelu ke zbytku verše – lidu, který se nasytí „dobrými věcmi“. I kněží – starozákonní „správci duchovních darů“ – jsou tak jako ostatní závislí na Boží milosti. Ani v církvi Kristově se nedělíme na ty, kteří jen dávají, a na ty, kteří jen přijímají. Tak jako si vzájemně sloužíme svými obdarováními, jsme zároveň těmi, kdo dostávají – stejně nezaslouženě, ale ze stejné Boží lásky.
Pane, děkujeme ti za tvou péči o nás i za to, že si vzájemně můžeme sloužit ke společnému prospěchu.