33. kapitola Izajáše mi připomíná žalm. Takový bych rád zpíval i ve chvíli, kdy mi není do zpěvu. Hospodina mohu vyvyšovat a chválit vždycky, neboť je dobrý. Jeho milosrdenství je zjevné hlavně tehdy, když pociťuji nespravedlnost a bezpráví. Jeho milosrdenství napravuje i křivdy, které si způsobujeme navzájem. Napravuje bezpráví, jehož jsme součástí i jako spolutvůrci. Chvalozpěvem vyhlížím s nadějí k Hospodinu, přicházím na jiné myšlenky, nezapomínám na své starosti, ale svěřuji se Hospodinu, uvědomuji si, co všechno od něho přijímám… Pro Hospodina není žádný nezdar fatální. Boží zaslíbení činí moje starosti překonatelnými, můj smutek dočasným. Budu ho chválit a děkovat mu, že náš svět není úplně bez lásky, jak se nám někdy zdá. A v lásce spatřuji blízkost království nebeského.
Hospodine, zjev svoji slávu v mých starostech a v mém nezdaru. Dej nám okusit lásku, která je jedinečným znamením tvého kralování.